Text na parte

František Fráňa, katolický kněz, učitel zasvětil celý svůj život práci s dětmi a mladými lidmi a dokázal podstatně přispět tisícům dětí a mladých lidí k formování jejich životních zásad a postojů, založených na křesťanských základech.

Narodil se 11. února 1938 v Brně. Jeho tatínek František byl ekonomem a důstojníkem Československé armády, za války v odboji, po roce 1948 byl pronásledován režimem. Zemřel na Americe v červenci 1981. Maminka Marie byla ekonomkou, později v domácnosti. Zemřela v květnu 1989. O dva roky starší sestra Marie byla diabetoložkou, zůstala svobodná, zemřela v lednu 2013. Rodina bydlela v Masarykově čtvrti, nejprve na Sedlákově, pak na Barvičově 80. Patřila do farností u svatého Augustina; zde Tišek ministroval a později vedl ministranty.

V roce 1957 maturoval na střední ekonomické škole. Vzhledem k perzekuci rodiny nemohl studovat na vysoké škole. Tajně začal studovat teologii pod vedením řady kněží, včetně Dominika  Pecky. V březnu 1968 byl tajně vysvěcen na kněze biskupem Felixem Davídkem. V roce 1957 začal pracovat v Chiraně a Výzkumném ústavu zdravotnické techniky jako konstruktér zdravotnických přístrojů. Takto pracoval ve dvou zaměstnáních – oficiálním a skrytém až do sametové revoluce.

Vedle aktivit spojených s nově založeným sdružením Středisko Radost stál při obnově Biskupského gymnázia v Brně, kde mj. působil jako rektor konviktu ubytovaných studentů. V roce 1993 přešel na Biskupské gymnázium ve Žďáře  nad Sázavou, kde působil řadu let. Podporoval vznik Radia Proglas, které zahájilo v roce 1995. V letech 1996 až 2009 byl duchovním představeným Kolpingova díla v České republice. V roce 2008 obdržel Cenu JMK Významná osobnost Jihomoravského kraje za přínos společnosti celoživotní výchovou dětí a mladých. 28. října 2010 obdržel od prezidenta republiky medaili Za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství.

Aktivním byl Tišek až do svých cca šestasedmdesáti, kdy se začala projevovat Parkinsonova nemoc. V lednu 2017 se dostal do sestrami františkánkami skvěle vedeného domu svaté Alžběty v Žernůvce nad Tišnovem.  Postupně ztrácel hybnost a paměťové schopnosti. Z každé návštěvy měl radost. V hlavě mu zůstaly zejména texty písní z kancionálu. Zemřel pokojně a zaopatřen v neděli 11. července 2021.

Jeho doménou byla, jak se dnes říká, kategoriální pastorace, Podporoval mladé lidi, aby byli všestranní, na dobré kulturní úrovni; pod jeho vedením vznikla řada krásných manželství, duchovních povolání; absolventi jsou starosty, lékaři, politiky. Tišek dokázal nadchnout, měl neuvěřitelný elán spojený s velkou pracovitostí. Měl také mnoho chyb, které s věkem narůstaly. Fenomén „jezdil jsem na Ameriku“ však propojuje generace už pětapadesát let. První tábor se uskutečnil v roce 1967. V posledních letech prochází letními tábory každoročně na 450 dětí a mladých a 200 dospělých. Přebírání štafety ukazuje odpovědnost takto vedených mladých lidí a je dokladem trvanlivosti společenství. O tom svědčí také stránky www.taborradost.cz.

Pohřeb otce Tiška se uskutečnil v neděli 18. července 2021 od 14 hodin v kostele svatého Augustina v Brně na náměstí Míru, poté bylo jeho tělo uloženo do rodinného hrobu Fráňových na Ústředním hřbitově v Brně, oddíl 76, místo 303.